Po delším zahálení ožila veltruská výstavní síň ve čtvrtek 13. září 2018 vernisáží fotografií Michala Dobeše – Paralelní svět. Kralupského fotografa přivítalo při slavnostním otevření výstavy přes 30 návštěvníků.

„Na začátku to bylo takové tápání, ale postupně jsem se začal soustředit na focení divokých zvířat, to mi učarovalo,“ popisuje své fotografické začátky Michal. Procestoval za divočinou už kus světa a do Veltrus přivezl výběr svých úlovků za zhruba poslední rok a půl. Ke spatření jsou lišky nebo orli východní a mořští z japonského ostrova Hokkaido, terejové focení na Helgolandu v Německu nebo řečtí pelikáni. Uvidíte ale i českou laň. „Fascinuje mě jelení říje, takže touto dobou trávím veškeré víkendy na chalupě v Lužických horách a brzy ráno vyrážím do terénu,“ vysvětluje fotograf, který rozhodně nepohrdne ani českou divočinou.

Místo pro focení si pečlivě vybírá dopředu, na konkrétní místa jezdí „lovit“ konkrétní druhy zvěře. Například na Hokkaidu jsou jednou z atrakcí orli shromažďující se na ledových krách. Na led si museli fotografové ale tři roky počkat. A Michal se dočkal. Poslední den jeho pobytu v Japonsku se poštěstilo a kry připluly do průlivu, kde se dalo fotit. „Je to nádherná podívaná,“ popisuje Michal.

Kvůli svému koníčku se musí někdy i dost přemáhat. Nemá rád zimu (v Japonsku bylo -20 stupňů), nerad brzy vstává (před pátou hodinou je to pro fotografa prostě nutnost) a má nepříjemné zkušenosti s mořskou nemocí (za ptactvem musí často cestovat lodí). Přesto mu to stojí za to.

Největší úspěch z Michalovy sbírky sklízejí asi fotografie japonských lišek. „Vyfotit české lišky je hrozně těžké, jsou příliš plaché. V Japonsku je pro ně v zimě potrava soustředěná na několik málo míst, většinou kolem vesniček, kde jsou zbytky od rybářů.“ A trochu paradoxem vlastně je, že zrovna tak úspěšné liščí úlovky jsou jen vedlejším produktem výletu za orly. „Někdy se prostě naskytne něco navíc, co nás překvapí,“ popisuje Michal. „Všechno je to nakonec hlavně o štěstí.“

Dalším fotografovým cílem budou Špicberky „na divoko“ – převážně pěšky, bez průvodce a bez pušky. Plánuje zde fotit soby, polární lišky, ale třeba bude mít štěstí i na polární záři. A třeba budou i Veltrusy mít to štěstí někdy v budoucnu Michala s jeho novými úlovky opět přivítat.